Studánka Páně

Asi 500 metrů pod vrcholem Javořice se nalézá Studánka Páně.

Traduje se, že do těchto míst do hlubokého lesa, kam ani nevedly cesty, se v dávných dobách uchylovali lidé pronásledovaní pro svou víru. „Velký les na zemské hranici měl pro tajné náboženské schůze vždy velkou přitažlivost, proto zvoleno místo osamělé u pramene vody, kam lid žíznivý po slovu Božím  tajně za noci pospíchal, aby výkladem z Bible a přisluhováním Večeře Páně bral posilu a osvěžení k dalšímu trpkému životu.“ (Pancíř, J., Studánka Páně).

Tato tajná shromáždění však nezůstala utajena. Jednou, když byla vysluhována Večeře Páně, přepadlo shromáždění vojsko. Kněz spatřiv zradu, hodil kalich do zdejší studánky, aby ho uchránil před pronásledovateli. Tak získala studánka své jméno – Studánka Páně. Kalich se údajně již nikdy nenašel. O shromáždění máme informace také z přelomu 19. a 20. století. V 50. letech byla shromáždění zakázána a obnovila se až v 90. letech 20. století. Každou třetí neděli v srpnu zde organizuje českobratrský evangelický sbor z Horních Dubenek vzpomínková setkání. A vězte, že mnozí z přítomných jsou právě potomky těch, kteří se u studánky tajně scházeli před několika staletími.

Studánka Páně se stala symbolem pronásledování nekatolíků v době nesvobody. Proto evangelíci těžce nesli, že od poloviny 19. století se Studánka Páně stávala dějištěm pouťových procesí. Roku 1866 zde nechala hraběnka telčská postavit kamenný kříž a konala se zde pouťová procesí: za války roku 1866, v letech 1914 - 1918 a stejně tak i za velkého sucha roku 1904. Roku 1926 byly vytištěny plakáty zvoucí k velké pouti k historické památce Studánce Páně. Konala se zde oslava prvního celostátního svátku Cyrila a Metoděje s vysluhováním mše svaté, obdobně jako v roce 1927 i 1928.

František Lukšů roku 1885 zapsal do školní kroniky obce Světlá pod Javořicí: „Studánka Páně jest v pověsti lidu v dosti dalekém okolí, že u studánky této  bude vždy zachráněn lid český od vojsk nepřátelských. Pověst ta vznikla z toho, že za velikých válek (snad třicetileté) lid okolní v lesích kol studánky před nepřítelem se skrýval a také zachráněn byl. Tuť vysvětlitelná důvěra v místa ta i v nešťastném roce 1866 lidu okolních vesnic, městysů a měst jako ze Studené, Mrákotína, Telče a Počátek. Lid tehdáž přebýval zde po několik dnů, avšak před příchodem Prusů se ke svým krbům navrátil. Největší úcty nabylo toto místo v letech pa- desátých. Ten čas byla léta velmi suchá a lid hojně utíkal se sem s prosbou o vláhu zemskou. Když pak nedaleko nalezena vyvrácena smrč větrem (snad Ferinou z Řásné), opačným směrem postavena a kamenem hrubým mezi kořeny se nacházejícím, v této poloze dále na živu udržována byla. V roce 1854 postaven zde byl železný kříž s kamenným podstavcem od města Telče. Od ostatních poutníků vyzděna studánka a znovu urovnán kamenný stůl a kol něho byly zhotoveny dřevěné lávky. Stromy okolní okrášleny obrazy svatých a světic Božích, mezi nimi nej- více obrazy Panny Marie. Nad studánkou samou poříditi dal řásenský lesník pan Rajský stříšku.“ (Sadílek, L.) 

O Studánce Páně se také vypráví následující pověsti: „Voda ze studánky je nejen dobrá, ale i zázračná. Když dá mládenec čistého srdce své dívce napít ze studánky, potom se jistě ‚dostanou‘ a nikdy se už neodloučí. Studánka je napojí svou věrností.“ (Tausch, J.)

Vypravuje se také, že kterýsi člověk z Mrákotína porazil poblíž pramene strom. Přivezl dřevo domů, silný kmen uložil do stodoly a ráno, když ho přeřezali, spatřili na řezu kmene obraz Panny Marie. I vrátili kmen zpět, po okolních stromech pak rozvěsili další obrazy Matky Boží a nedaleko studánky vztyčili litinový kříž. Obrazy byly v době, která náboženství nepřála, zničeny, ale kříž dosud je na svém místě.